Okénko pro rodiče budoucích prvňáčků
JAK POMOCI PRVŇÁČKOVI PŘED VSTUPEM DO ŠKOLY
Mnohdy si rodiče budoucích prvňáčků pokládají otázku, jak by mohli svým dětem pomoci před začátkem povinné školní docházky a jak je připravit na vstup do 1. třídy tak, aby se jim ve škole líbilo, chodily do ní rády a zvládaly nové situace a nároky, které se na ně budou klást. Příprava se netýká učení čtení nebo psaní, to je záležitost školy, pomoc by měla být zaměřena především na fyzickou, psychickou, sociální a emocionální zralost dětí.
Vybrali jsme pro vás nejdůležitější oblasti, se kterými můžete svému prvňáčkovi pomoci.
1. ROZVOJ HRUBÉ A JEMNÉ MOTORIKY
Aby prvňáček zvládl dobře první kroky ve škole, měli bychom mu dopřát především DOSTATEK POHYBU, ten rozvíjí hrubou, ale i jemnou motoriku:
- volný pohyb v přírodě, překonávání běžných přírodních překážek, hry s míčem, skákání, stavby z přírodnin, stavby z kostek, navlékání korálků, mozaiky, kreslení na velké, svislé plochy, stříhání nůžkami, lepení, skládání papíru…
- do této oblasti patří také sebeobsluha - samostatné oblékání, zapínání knoflíků, zavazovaní
tkaniček (to je i výborným prostředkem k prostorové orientaci)...
2. NÁCVIK SPRÁVNÉHO DRŽENÍ PASTELKY NEBO TUŽKY
Nácvik správného držení tužky zabrání tomu, aby prvňáčka při psaní bolela ruka. Začínáme rozcvičováním kloubu ramene a postupujeme až k zápěstí.
3. TRÉNINK PAMĚTI
Není to nic složitého, jak by se mohlo zdát, může se trénovat kromě toho, že se učíme básničky, písničky, rozpočítadla, převypravováním příběhů nebo toho, co se událo ve školce, u babičky, o čem byla pohádka v kině/televizi…
4. MATEMATICKÁ PŘEDSTAVIVOST
Ta souvisí s pamětí. Někdy se děti pochlubí, že umí počítat do 20, do 100, ale pro rozvoj matematických představ je důležitější rozeznat, co je v řadě první, poslední, co je před, za.
- stolní hry s kostkou – prvňáček se učí přirozeně počítat, seznamuje se s číselnou řadou, matematickými symboly, orientovat se v rovině, kromě toho se učí dodržovat pravidla, postupně zvládá i pravolevou orientaci, případně co je nahoře, dole, čeho je více, čeho méně, co přibylo, co ubylo; rozlišuje základní geometrické tvary a jejich barvy…
5. SOUSTŘEDĚNÍ
Pod tréninkem soustředění se neschovává to, že se prvňáček vydrží hodinu dívat na televizi nebosi hrát na tabletu/mobilu, ale naopak vydrží i u činnosti, která ho už třeba tolik nebaví, nebo dokončí započatou činnost:
- dohrajeme společně pexeso, dokreslíme obrázek, dostavíme něco z kostek, dojdeme na určité
místo, uklidíme hračky...
6. ŘEČ A VYJADŘOVÁNÍ
Chybou je, když se přizpůsobujeme mluvě dětí, naopak bychom se měli snažit mu být ve výslovnosti vzorem. Při nesprávné výslovnosti svěříme děti do péče logopeda a každý den pak správnou výslovnost procvičujeme - důležité je krátce, ale každý den. Často si s dětmi povídáme, tím rozvíjíme jejich slovní zásobu.
- předčítání knížek, vyprávění příběhů, společné sledování filmů, kdy si následně s dětmi o ději
povídáme, vysvětlujeme, rozebíráme chování jednotlivých postav…
7. PŘEDČÍTÁNÍ
Jedná se o jednou z nejlepších činností, jak můžeme pomoci budoucím školákům se čtením a rozvojem čtenářství. Rodiče nemusí své děti učit poznávat písmenka, ale když si s dětmi společně přečtou knížky, prohlédnou obrázky a budou si povídat o tom, co vidí, slyší, když bude dítě vidět, že i máma a táta si čtou, můžeme vychovat čtenáře dávno před vstupem do školy. Nehledě na to, že rituál každodenního předčítání přináší dětem milé společné chvíle, kterých není nikdy dost.
8. ZRAKOVÉ A SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ
Učíme děti rozlišovat jednoduché obrazové symboly a znaky (písmena, číslice, základní dopravní značky, piktogramy, barvy…). Hrajeme společně slovní fotbal a učíme je rozlišovat první a poslední hlásku ve slovech, vytleskáváme rytmus, hrajeme si s říkadly, básničkami. Hledáme různé zvuky – tikot hodin, zpěv ptáků, štěkot psů a určujeme, odkud zvuky přicházejí, hledáme zvuky silné, slabé, blízké, vzdálené, podobné, zvuk jednoduchých hudebních nástrojů.
9. SOCIÁLNÍ KONTAKTY
Pěstujeme v rodině tím, že uplatňujeme základní společenská pravidla (zdravíme se, umíme požádat, poděkovat, omluvit se navzájem). Učíme prvňáčka, aby se dokázal od svých blízkých odloučit na určitou dobu, při hrách dodržoval pravidla, spolupracoval se svými vrstevníky i s dospělými a dokázal se přizpůsobit rozhodnutí většiny, ale také obhájit svůj názor a občas unést i neúspěch. Chováme se k dítěti partnersky, a to co vyžadujeme i poskytujeme.
Vypadá to, že toho není málo, co je třeba u dětí rozvíjet, ale na druhou stranu se nejedná o žádné složité činnosti, všechny je možné zařadit do běžného rodinného života. Není nutné dělat z předškolního období jen přípravu na školu. Toto období, bychom si měli užívat bez stresu, trávit
společně co nejvíce času a být dětem hlavně oporou, nepřenášet na ně zbytečně naše obavy.
Přejeme mnoho úspěchů při vstupu do školních let nejen prvňáčkům, ale také vám, rodičům.
Odkazy:
jak_muzete_pomoci_svemu_diteti.pdf
CZ_DECODE_Prirucka-pro-rodice.pdf